Ve většině případů se v této metodě jako aktivant používá vápno. V odsiřovacím reaktoru polosuché metody se pomocí rotačního rozprašovače (atomizéru) vytváří velmi jemná mlha suspenze. Touto mlhou procházejí spaliny, přičemž se SOx ze spalin váže na mokrý vápenec. Při tomto procesu se částečky vody vypaří a granule suchého reagovaného vápence jsou unášeny z absorbéru. Tyto částice je nutné zachytit ve filtru – zde se výhodou využívají tkaninové filtry, protože zbytek chemické reakce pak probíhá ještě ve vrstvě popílku a nezreagovaného vápence usazeného ve filtračním koláči na tkanině. Filtr je zařazen za reaktor a zachycená prach je směsí popílku a reakčních produktů.
Polosuchá metoda dosahuje účinností cca 80 ÷ 90% a to při aplikaci tkaninového filtru. V případě použití elektrofiltrů je dosažená účinnost o cca 10% nižší. Účinnost odsíření je mimo jiné závislá na dosažení optimální teploty zchlazených spalin v absorbéru, čím bližší zchlazení směrem k rosnému bodu, tím lepší účinnost. Z druhé strany není žádoucí přibližovat pracovní teplotu rosnému bodu a to z důvodů možné kondenzace spalin. Správné nastavení je vždy kompromisem mezi těmito dvěma pohledy. Pro případ nenadálé události je nutné vybavit technologii by-passy, které např. odstaví tkaninový filtr, pokud poklesne teplota spalin pod nastavenou mez.