Mokrá metoda odsíření

Mokrá metoda odsířování dosahuje běžně účinnosti 90 ÷ 95%. Požadovaná účinnost této metody bývá při jejím návrhu jedním z nejdůležitějších návrhových parametrů. V běžných aplikacích se využívá možnosti jednoduché regulace účinnosti odsíření a systém se provozuje pouze tak, aby s určitou rezervou vyhovoval zákonným limitům.

Princip mokré odsiřovací metody spočívá v neutralizaci kyselých složek spalin zásaditými složkami sorbentu. V praxi je tento proces vyvolán recirkulaci vápencové směsi v reaktoru, kde dochází k fyzickému kontaktu mezi spalinami a sorbetem SO2, který představuje hlavní kyselou složku spalin, reaguje s vápencem CaCO3, čímž se tvoří CaSO3 a CaSO4. Složka CaSO3 se dále v procesu, pomocí vynucené oxidace 2CaSO4 + O2 přetransformuje ve stabilnější složku CaSO4, která po odstranění vody vytváří produkt odsíření – energosádrovec.

Účinnost mokrého odsíření do velké míry závisí na kvalitě sorbentu. V případě vápence ovlivňuje kvalitu především jeho čistota, zrnitost a chemické složení. Přestože účinnost odsíření stoupá se snižující se zrnitosti mletého vápence, volí se z finančního hlediska kompromisní zrnitost mletého vápence 90 nm.